na Blog.cz

Nu. Přišlo mi už skutečně hodně trapné nechávat to tu hnít s posledním článkem ze 4. 4. - mimochodem, pěkné datum, co říkáte? :D Mám ráda pěkná numera a datumy, která se schodují. :D Taky si myslím, že když už někdo blog má, mšl by se mu věnovat nebo dát o stavu zastavení či ukončení veřejnosti najevo! Ale vysvětleme si to, že? :D Z důsledku mé neskonalé lenivosti a neschopnosti sem něco přidat, alespoň doufám, že dnes to prokletí prolomím a započne nové éra hnití. :D Bože, je tak strašně málo a přitom tak hodně věcí, o kterých bych chtěla říci a zároveň nechtěla. :D Začnu tím, co je nejblíže a to událost ze včerejška. Nebudu se zmiňovat, kam jsme to se školou jeli, protože pro osoby, které tam případně byli, nooooo, nebyla bych přímo ráda, kdyby mě někdo poznal - ačkoli v to silně nepředpokládám :D Mám jen několik vět, o kterých v budoucnu pohovořím. Lanovka, lanovka je drazí občané země České to nějvětší zlo! :D :D Bože, bojím se výšek, hadů a uzavřených prostorů, přirozeně, že když jsem se o exkurzi na jednu nejmenovanou rozhlednu dozvěděla, tvář mi pobledla úděsem :D A takové, jaké jsem to čekala, to BYLO! :D Vratká konstrukce, která pokaždé, když přejela přes ty kolečka udělala tak strašný zvuk, ze kterého člověku naskákala husina po celém těle! když jsem se jednou, jakožto zvědavec, který neví, co s ním pohled za sebe (tedy dolůůůů) udělá, učinila, v té chvíli se mi nadraly slzy do očí a já se na lé lanovce rozbrečela :D :D Proto bych nerada, kdyby mě tam někdo viděl, a kdyby už, bylo to SKUTEČNĚ jen tím, že jsem se bála! :D V nejlepším, tedy když to sedátko/ urvaná židle bez nožiček či cokoli už to bylo, zkrátka když se ta věc dostala až úplně nahoru k těm sloupkům a následně přejela ta zlověstná kolečka, které mě doprovázely až nahoru (bylo jich neskutečných 18, nebo něco blízko tomu) tak se to celé po**alo!! a zastavilo, vlna husterie mě pohltila a žalostný křik rozezněl lesy široko daleko :D Slova, jež mě celou tu cestu doprovázela z jistých důvodů nezmiňuji. Neb svobodu projevu má každý občan ve společenské míře značně omezenou a jistá slova se do vybrané společnosti zkrátka nehodí.. :D Ještě teď ze sebe dostávám záchvaty smíchu :D bože, jsem ráda, že je to za mnou. Můj krásný zážitek, jsem zvědavá, co mi další roky na sřední škole přinesou, mohli by zakoupit anakondu, nebo třeba přidělat výtah :D Pak už by mi ke spokojenosti nic nechybělo. S dalším výlevem se ti brzy ozvu, ty můj nic nestojící, internetový deníku veřejnosti přístupný. :D

tvoje Hysterka :D :D

"Máte studené ruce." Tato věta zazněla u konce jednoho filmu, který jsem ještě před chvílí sledovala. Musím přiznat, že mě to docela překvapilo, vážně bych nečekala, že po tom všem, co ve filmu zaznělo uslyším něco takového. Až dnes, právě když jsem se dodívala a našla si pár obrázků, rozhodla jsem se něco sem přidat. Protože snad každý z nás má a nebo alespoň měl jednu knížku, kterou si skutečně zamiloval už po přečtení prvních pár řádků. Netajím se tím, že já jsem si zamilovala dramatický román od Jane Austenové, myslím, že jsem sem i malou část, skutečně malou přidávala, jednu z těch mých nejoblíbenějších.

Kdo knihu četl, dá mi nejspíše za pravdu, že autorka měla neskutečný smysl pro charakteristiku postav, napínavý děj a nádhernou romanci mezi Elizabeth a panem Darcym. Každý má na tu knihu dozajista svůj, nezvratný názor, někoho nudí už jen to, v jaké době se příběh odehrává a jak se k sobě postavy chovají, jak k sobě promlouvají, někdo se pro ni nadchne naprosto stejně, jako třeba já. :) Pýcha a předsudek je vůbec první kniha, která mě zaujala natolik, abych ji přečetla více než jednou. Už dříve jsem se zatvrdila v tom, že bych nedokázala a nemohla nějakou knihu číst znovu, protože by to postrádalo smysl, vědět obsah a číst to, co už je mi známé. Přestala jsem počítat, kolikrát jsem skutečně jednotlivý list za listem prolistovala a se zatajeným dechem přečetla. Pokaždé mě velkolepost slovních spojení nadchne natolik, že po přečtení knihu sice odložím ale s úsměvem ve tváři po ní znovu za pár dní sáhnu.

Jako jsem byla zatvrzelá v tom, že žádnou knihu nepřečtu vícekrát než jednou, zatvrdila jsem se po čase v tom, že za nic na světě si nezkazím mínění o knize tím, že bych shlédla film. Kruťte si hlavou, nebo ne, prostě jsem si to říkala. :) Dnes se to ve mě zlomilo a aniž bych se sama se sebou hádala a neustavičně si opakovala to, co jsem si umiňovala, odhodlala jsem se dívat se. Zvláštní pocit, vidět knihu, kterou držíte v rukou téměř každý den a kterou znáte od sklepa po půdu, za pouhé dvě hodiny. Pochopitelně jsem si vždy, když tam něco chybělo říkala "Krici, jak něco tak důležitého mohli vynechat?!" a nebo to bylo úplně jinak, než to paní A. napsala. Mrzelo mě to, že autor filmu některé scény zcela překopal, nakonec jsem se s tím smířila a uklidnila se tím, že já bych to natočila lépe. :D Mám spoustu postřehů a poznámek, které bych ze sebe chtěla dostat ale zatím jsem nenašla správnou osobu, která by mě pochopila. Možná to čeká příští článek, to teď nevím, jsem ráda, že mi nikdo nemůže nadávat za to, že toto musel číst, protože když se rozepíšu, dopadá to tak nějak, asi přesně takto. Článek zakončím tím, že ten film je přes všechny odlišnosti krásný, navíc pana Darcyho úžasně ztvárnil herec, jehož jméno si nemůžu zapamatovat a Elizabet bezchybná Keira, tedy, je to bezpochyby ta nejlepší kniha, a film si půjdu zase za chvíli pustit O:), mějte se pěkně.

vysvětlete mu už někdo, že ho chci domů! :D

- mám tuto rubriku strašně ráda a strašně ráda do ní přidávám něco nového, dnes přicházím s další bombou nalezenou na tumblr, pořád se zastávám názoru, že je to ten nejlepší web na světě, i když jsem se znovu navrátila na f. - prostě :'DDDDDDDDDDDDDD

- source: tumblr.com

:D :D :D Stupidní americká zvyklost.